Rozhovory

Pavel Jirousek před jarní části sezóny...

Trenér Jirousek by rád uhájil bronz

V sobotu 13. března 2010 vyšel v Chrudimském deníku rozhovor s trenérem Pavlem Jirouskem. Novináři se před startem jarní části fotbalové divize ptali na aktuální situaci týmu AFK …

Nejprve k poslednímu přípravnému utkání, v němž jste rozdrtili účastníka krajského přeboru Vysočina Ždírec nad Doubravou 11:0. Taková generálka tým asi moc neprověřila ...
Byl to náš poslední přípravný zápas. První poločas lze hodnotit ještě jako dobrý, protože soupeř, i když prohrával o tři góly, tak ještě vcelku stačil. Po změně stran už hráči Ždírce úplně odešli, takže nám tato příprava tolik nedala. Výsledky v přípravě však pro mě nejsou tak důležité. Hlavní bude, jak vstoupíme do soutěže a jak se nám v odvetách bude dařit. Pak teprve můžeme říci, jak kvalitní byla nebo nebyla příprava.

Přípravné období bylo i kvůli nebývale tuhé zimě určitě náročnější. Byl jste s ním spokojen?
V zimě je vždycky náročná příprava. Snažili jsme se hráčům vytvořit co nejlepší možné podmínky vzhledem k možnostem klubu, takže jsme využívali posilovnu a zdejší umělý trávník - zaplaťpánbůh, že jej tady máme, protože letošní zima byla opravdu ukrutná. Pro hráče byla příprava hodně náročná, ale nelze říci, jestli byla těžší nebo lehčí oproti předchozím. Byla taková, jaká měla být. Doufám, že sezona ukáže, že byla dobrá.

Jak hráči přežili zimní přípravu zdravotně?
Tak musím zaklepat, žádná vážnější zranění nemáme. Byly tam sice nějaké drobné bolístky, ale tomu se během dvou měsíců asi nevyhne nikdo.

Došlo v hráčském kádru k podstatným změnám?
Bohužel, skončil Mirza Rahimič, který tady v klubu působí jako trenér u žáčků, což mě mrzí nejvíc z těch odchodů. Byl totiž nejen spolehlivým stoperem, ale i v kabině působil velice pozitivně, měl dobrý vliv na mužstvo. Lukáš Rešetár, kterému skončilo hostování, dal přednost Pardubicím, takže jsme mu popřáli hodně štěstí. Ondra Hauf bude nyní půl roku působit v chrudimském „eskáčku“ výměnou za Jakuba Vágnera. Jan Zvára jarní sezonu vynechává. Nově jsme naopak získali zkušeného exligového fotbalistu Radima Holuba, který naposledy působil v Čáslavi a v Živanicích. Od něj si samozřejmě slibujeme také hodně, hlavně po střelecké stránce. V přípravě zaznamenal dvakrát po pěti gólech, snad mu přesná muška vydrží i v mistrákách. Z působení v Rozhovicích se k nám vrací zkušený Jirka Adámek, který tady léta působil a z dorostu přešel do divizního kádru Lukáš Kopecký, kterého jsme o půl roku ostaršili, aby mohl prokázat svůj talent i mezi dospělými.

Cílem je zřejmě udržet třetí příčku po podzimu, nebo myslíte i výše?
Už jsem to během svého zdejšího působení říkal několikrát, že třetí místo v divizi je pro náš klub současný naprostý strop, co se nám tady mohlo podařit v těch podmínkách, v kterých zde pracujeme. Nechceme být alibisty, chceme samozřejmě dělat co nejlepší výsledky, ale myslím si, pokud se nám podaří udržet to třetí místo, tak by to byl opravdu zázrak, druhá takto úspěšná sezona tady. Nějaké problémy mají všechna mužstva, ale my jsme čistí amatéři, navíc nám to komplikuje futsal, kterému se věnuje několik našich hráčů, další mají starosti se školou, nebo jinými povinnostmi než je fotbal, takže na téhle úrovni zatím nemůžeme pomýšlet výš, na nějaké postupy. Budeme se snažit stabilizovat to tak, abychom hráli nahoře s tím, že pozdvihneme i rezervu mužstva, aby se pohybovala v I. B třídě buď úplně na špici, nebo se pokusila v nejbližší době postoupit výše. Aby kvalitní dorostenci mohli plynule přecházet do lepší soutěže a byli té divizi blíže.

Myslíte, že z naší divizní skupiny postoupí FK Pardubice, který má po podzimu už značný náskok?
Podle mě stoprocentně postoupí. Pardubice nejen, že posílily, mimo jiné Lukášem Rešetárem, který jim určitě hodně pomůže, ale celkově je ten klub stabilizovaný a už má takový náskok, že se bude už pravděpodobně hrát jenom o další příčky z ním.

A jak vidíte jarní mistrovskou premiéru AFK v Novém Bydžově?
Samozřejmě bych ji rád viděl růžově. Vstup do sezony je velmi důležitý, ale o úspěch se bude jistě snažit i soupeř. Bude se hrát na umělé trávě, kde jsme nyní dva měsíce na ní byli, takže to bude pro oba týmy stejné. Uvidíme, doma jsme je porazili 2:1. Je to nepříjemný soupeř - bojovný, tvrdý, důrazný, známe ho, oni znají nás, takže se necháme překvapit, komu se ten den lepší povede.

A ještě osobní otázku. Na podzim jste hostoval v Rozhovicích. Budete tam pokračovat?
Naše „béčko“ nemá příliš hráčů nazbyt, proto budu hrát na jaře za rezervu AFK.


My už sice víme, že o víkendu se lépe dařilo soupeři a AFK prohrál v Novém Bydžově 2:0, ale celé jaro je vlastně před námi …

Martin a Radim Holubovi

Rozhovor s Radimem a Martinem Holubovými

Fotbalisté AFK Chrudim a bratři Radim a Martin Holubovi, kteří se po letech opět sešli v jenom mužstvu, byli ve středu 10. března hosty on-line rozhovoru Chrudimského deníku. Jejich odpovědi na vážné i nevážné otázky přinášíme níže.

Zdravím bratry Holubovi, přeji vám hodně štěstí a zdraví do dalších společných sezon v dresu AFK!!!!!! (Hejsa)
Taky tě zdravíme, Honzo a přejeme celému tvému nynějšímu mančaftu SK Chrudim, abyste dotáhli na jaře postup do krajského přeboru.

Kdy jste naposledy hráli v jednom mužstvu před letošním příchodem Radima do AFK? (Jarda)
Bylo to v roce 1991 v dorostu tehdejšího VCHZ Pardubice, takže naši někteří nynější spoluhráči z AFK byli ještě "na houbách"...

Chtěli byste se vydat po stopách vašeho slavného jmenovce, cestovatele Emila Holuba, do Afriky? (František Bernát)
Martin: Na černém kontinentu jsem už jednou byl na dovolené - v Tunisku - a už mně to stačilo. Radim: Já jsem na tom podobně, také jsem byl v tom Tunisku na dovolené. Na mě by tam bylo moc teplo.

Radime, byl váš nejlepší zápas v poháru EUFA proti Olympique Marseille, který Mladá Boleslav vyřadila hlavně zásluhou vašich gólů? (Josef Novák)
Asi určitě a nejen pro mě, ale pro všechny mé tehdejší spoluhráče. Oslava byla přiměřená tomuto úspěchu.

Není to zase tak dlouho, co AFK hrával Českou fotbalovou ligu. Myslíte, že je v dohledné době reálný návrat do této třetí nejvyšší soutěže? (Bedřich)
Tuhle sezonu určitě ne, ale v nějakém horizontu tří až pěti let, až se trochu vykopou naši nástupci v chlapském fotbale, tak by se o tom mohlo uvažovat. Sportovní stránka ale není jediná, důležité by bylo také sehnat finance na třetí ligu.

Zajímaly by mě typicky ženské otázky - Umíte si něco uvařit? Jaké jídlo a pití máte nejraději? (Alice z Chrudimi)
Martin: Taková chlapská jídla, něco na pánvi, příloha těstoviny. K jídlu si rád dám pečené kuře, k pití si dám rád ledový čaj a z alkoholu vinný střik.
Radim: Naučil jsem se dělat řízky, to je asi tak všechno. Z jídel si pochutnám na kuřecím masu a piji nejradši Colu, z alka pivo.

Oba jste už na fotbalových trávnících prožili hezkých pár pátků, lépe řečeno víkendů. Mohli byste zkusit sestavit All Stars týmy ze spoluhráčů, s nimiž jste ve své kariéře hráli? (Fotbalový fanda)
Martin: Přibyl - Linhart, Fukal, Jirousek, Klíma - Gedeon, Nečas, Vladyka, Rešetár - brácha Radim, Ulich.
Radim: Jánoš - Fukal, Novotný, Rajnoch, Labant - Slončík, Horváth, Matějovský, Sionko - Obajdin, Lokvenc.

Doslechl jsem se, že v Chrudimi se přemnožili holubi a místostarosta Málek navrhuje jejich odstřely. Nemáte strach, že byste to mohli taky "odskákat"? (Zdeněk Jirásek)
Na pana Málka si preventivně zjistíme kontakt...

Uvažujete jako odchovanci rozhovické kopané, že byste si na závěr aktivní kariéry ještě zakopali za SK Rozhovice? (Rozhovák)
Několik let už jsme pod tlakem předsedy Ježka a sekretáře Lamberského a myslíme, že nás to asi opravdu nemine. Doufáme ale, že to ještě nějaký pátek potrvá.

Byli jste v dětství spíše rivalové, nebo jak se říká správní bráchové? (Mirka)
Martin: Určitě nějaké vzájemné bitvy v tenise nebo dalších sportech byly, ale nikdy jsme se kvůli maličkostem neprali.
Radim: Já bych bráchovo tvrzení mohl s klidem potvrdit.

Viděli jste film "Dobří holubi se vracejí?" a jak se vám případně líbil? Kterému filmovému žánru dáváte přednost a kteří herci patří k vašim oblíbencům? (Alžběta Vávrová)
Martin: Viděl jsem ho a některé hlášky z něj zlidověly. Dávám přednost českým komediím. Z herců bych jmenoval třeba Pavla Lišku.
Radim: Film jsem viděl a líbil se mi. Radši mám české filmy kvůli našemu typickému humoru.

Pokud vím, tak se žádnému z vás nevyhýbala zranění. Které bylo nejvážnější? (Doktor z hor)
Martin: Nejvážnější byla loňská operace menisku, ale za tři týdny už jsem byl na hřišti, abych si za další tři týdny přetrhl stehenní sval a byl dva měsíce mimo hru.
Radim: Kdybych měl uvést všechna svá zranění, tak bychom tady byli asi hodně dlouho. Nejhorší bylo asi opakované přetržení předních zkřížených vazů v koleni, dohromady jsem byl mimo hru kvůli zraněním asi dva roky.

Byli byste rádi, kdyby vám v praktickém životě létali pečení holubi do pusy? (Olda)
Podle dotazu bychom to tipovali, že ho položil náš masér Olda. Odpověď je zřejmá - nejsme kanibalové!

Koho považujete za nejlepšího fotbalistu u nás a ve světě? (Zbyněk)
Martin: Z českých hráčů to je jasně Rosický a ze zahraničních se mi líbí Xavi a Riberry.
Radim: U nás určitě Rosický a ve světě Messi.

Jakým fotbalovým týmům fandíte u nás a v cizině? (Ríša)
Martin: Fandil jsem vždycky mančaftům, kde hrál brácha. Momentálně z české ligy asi Slavii, v cizině bych přál konečně úspěch Arsenalu.
Radim: Jako bývalý hráč Sparty fandím samozřejmě tomuto klubu, ale přeji i Jablonci. Z těch zahraničních se krásně dívá na hru Barcelony.

Když jste ti Holubi, nechováte náhodou i vaše zvířecí jmenovce? (Jiřina)
Martin: My máme doma ohromného šneka, jinak by na zvířátka nebyl čas, protože jsme často mimo domov.
Radim: U nás by moc dlouho nevydrželi, protože máme tři kočky a psa.

Kdo myslíte, že vyhraje letošní mistrovství světa v Jihoafrické republice? (Viktor)
Martin: Španělsko by mohlo navázat na poslední úspěch z Eura, protože má silnou hráčskou generaci.
Radim: Favorizuji také Španělsko a Brazílii.

Radime, můžete jako bývalý hráč Sparty říci, proč je Sparta poslední dobou v krizi a utíkají jí mistrovské tituly? (Sparťan)
Nebude to tím, že se jim přestalo dařit, když jsem odešel? (smích). Myslím si, že se tam točí moc hráčů a nemají čas se pořádně sehrát. Dříve tam přicházeli hotoví hráči, dneska jsou to spíš nadějní mladíci, kteří potřebují uzrát.

Jaký máte vztah k futsalu? (Futsalista)
Martin: Svého času jsem patřil mezi zakladatele futsalového Era-Packu Chrudim a v první ligové sezoně jsem přispěl k zisku bronzové medaile.Pak jsem upřednostnil velký fotbal a rodinu.
Radim: Já se futsalu nevěnuji, radši mám velký fotbal.

Dobrý den, mám otázku na Radima: Jak je to v kabině, musíte bratra poslouchat, když je to kapitán? A má mezi ostatními autoritu? (Iva Janáková)

Autoritu určitě má, protože si ji za ty roky zdejšího působení vybudoval. Spoluhráči ho respektují.

Ahoj Radime, kolik vážíš teď před sezónou? (Pavel)
Tipnul bych si, že o šest kilo míň, než ty...

Dobrý den, přeji Vám hlavně zdraví do jarní části soutěžě. Se kterým Vaším spoluhráčem se Vám v AFK Chrudim (kromě bratra) hraje nejlépe? A který hráč je nyní v Chrudimi nejperspektivnější s tím výhledem, že bude příštím leaderem týmu až vy (v roce 2015) ukončíte kariéru? Děkuji. (Didier Drogba)
Nadějný potenciál mají Vágner, Kopecký, Vodrážka. Trenér se nám snaží vštípit kombinační fotbal a nedá se říci, s kým by se nám hrálo nejlépe. Musíme na hřišti působit jako tým.

Co si myslíte o Jakubu Vágnerovi? (Dotaz)
Je to fešák a umí dobře kopat do balonu...

Ahoj kluciii..kdy se potkame v Barace? :-D (Jondy)
Kde to je?

Zajímalo by mě, jaké máte koníčky a jestli se věnujete aktivně nějakému jinému sportu? (Lucka)
Martin: hlavně sport, na něco jiného prakticky není čas. Ten se snažím trávit s rodinou. Se syny se věnuji příležitostně kolečkovým bruslím, lyžování, jízdě na kole.
Radim: Z jiných sportů si rád zahraji tenis a baví mě poker.

Jste pro zavedení videa ve fotbalových utkáních (alespoň na ligové úrovni) pro řešení sporných situací? (Fotbalový rozhodčí)
V pokutových územích by se sporné situace mohly pomocí videa řešit.

Půjdou vaši potomci ve vašich fotbalových stopách? (Kája)
Martin: Mám dva kluky, pětiletého Denise a devítiletého Marka a oba už kopou za AFK. Doufám, že to dotáhnou dál než já.
Radim: Já mám dvě holky - Natálku a Nikolku, a obě chodí na aerobik.

Myslíte, že se předsedovi ČSSD Paroubkovi podaří zvednout český sport tak, jak slibuje v současné volební kampaň? A co myslíte, že by našemu sportu pomohlo především? (Ondra)
Zřejmě shání před volbami co nejvíce voličů, ale je otázkou, jak by v praxi zvládnul podporu sportu. Chce to především začít u mládeže prostřednictvím kvalifikovaných trenérů.

Jak se cítíte po letošní zimní přípravě, když paní Zima byla letos opravdu drsná? (Kalous)
Nám nepřízeň počasí tolik nevadila, protože můžeme trénovat na umělé trávě. Každá zimní příprava musí bolet a únava samozřejmě byla.

Patříte spíše k talentům, nebo jste se propracovávali na současnou vaši úroveň spíše tréninkovou pílí? (Bředa)

Martin: Já si myslím, že jsem spíš tréninkový typ, i když určitý talent u mě musel snad taky být..
Radim: Mně v kariéře docela pomohlo, že jsem zřejmě dostal do vínku čich na góly a výběr místa v pokutovém území.

Zdravím vás! Pamatuji se na doby, kdy jste byli malí a táta Přemek vám na zahradě postavil fotbalovou branku. Jak vás rodiče ovlivnili ve vztahu ke sportu? (Ruth)

Určitě nás k fotbalu přivedli, celý život nás podporovali a byli našimi nejvěrnějšími fanoušky. Za to jim děkujeme, stejně jako patří dík i našim manželkám, které často necháme samotné s dětmi a přesto mají pro náš koníček pochopení.


Zdroj: www.chrudimsky.denik.cz

Radim Holub - zimní přestup

Radim Holub - zimní přestup

Radim Holub: V Chrudimi zakončím kariéru

Fotbalový útočník se po putování republikou vrátil ve 34 letech domů. Bilanci 77 ligových gólů už nerozšíří
Pět minut autem nebo čtvrt hodiny pěšky. To je vzdálenost, kterou nyní musí urazit Radim Holub z domu na hřiště. Fotbalový útočník po mnoha letech kočování po celé republice v zimě zakotvil doma, v divizní Chrudimi. „Myslím, že tady už zakončím kariéru,“ sděluje Holub.
Vyhlášený technik nastřádal 77 ligových gólů, z toho posledního se radoval předloni v Mladé Boleslavi. Pak se ale neuchytil v druholigovém Slovácku ani Čáslavi a na podzim tak hostoval v divizních Živanicích. „Tam jsem si celkem zahrál. Už jdu prostě jenom níž,“ povídá smířeně čtyřiatřicetiletý hráč.

* Co vás do Chrudimi přitáhlo?

Pět let tady bydlím, pocházím odsud, a po těch letech už se mi moc nechtělo cestovat. Tady v Chrudimi mám kamarády, hraje tady brácha a trénuje Pavel Jirousek, se kterým jsem hrával v Jablonci.

* Váš bratr Martin je střední záložník. To znamená, že vám bude servírovat gólové přihrávky?
Snad jo. Jestli nám tedy vydrží zdraví (smích).

* Jaké má Chrudim cíle?
Loni skončili myslím druzí, letos jsou na třetím místě. Takhle jsme se o tom ale ještě nebavili, spíš půjde o vychovávání mladých hráčů. Myslím, že to dělají dobře, mají koncepci, a do budoucna bych se tu mohl zapojit a třeba trénovat nějaké kluky.

* Na vyšší soutěž už nemyslíte kvůli zdravotním, nebo výkonnostním důvodům?
Je to jedno s druhým. Poslední rok už to nebylo ono, ve Slovácku jsem se neprosadil, v Čáslavi taky ne. Tak si člověk říká, že raději půjde níž, kde ještě bude nějaký rok platný. Holt je mi 34 a věk se nedá zastavit, měl jsem také dost problémů s kolenem.

* Všude v první lize, kde jste hrál, jste sázel plno gólů. Na které období kariéry nejraději vzpomínáte?
V Jablonci jsem vlastně pořádně začal dávat góly, předtím v Hradci jsem se spíš rozkoukával. V Jablonci jsem do toho pořádně nakoukl, pak přišel přestup do Sparty, kde se hrály poháry, to byl úplně jiný svět. No a UEFU jsem si zahrál i v Mladé Boleslavi, tam to bylo taky dobré.

* Dařilo se vám také v Drnovicích.
Tam to zas byl takový rodinný klub s krásným stadionem. Je škoda, že se tam nepodařilo sehnat peníze, aby se pokračovalo.

* Ještě v sezoně 2007/08 se vám v Mladé Boleslavi dařilo a patřil jste k tahounům týmu. Pak jste ale najednou skončil v béčku. Co se tehdy stalo?
To nevím. Na jaře jsem dával góly a pak zničehonic o mě najednou asi nebyl zájem. Pak jsem se zranil, v létě mě přeřadili do béčka a dával jsem se do kupy. V zimě přišla nabídla ze Slovácka, tak jsem si říkal, že to zkusím, ale bohužel se to nepovedlo.

* Proč?
Nebyl jsem rozehraný a druhá liga je taky něco úplně jiného než první. Je to spíš boj a já jsem spíš fotbalovější typ. To možná byl taky důvod, proč jsem se tam neprosadil. Pak jsem šel do Čáslavi a to bylo to samé: samý boj, souboj, člověk ani neměl moc balon. Tak jsme se dohodli, že půjdu na hostování do Živanic, a teď v zimě jsem už v Čáslavi rozvázal smlouvu.

* Divizní fotbal vám tedy vyhovuje?
Je tam určitě víc prostoru a člověk, který má dost zkušeností, toho může využít. Jsou tady i mladí kluci, takže jim taky můžu něco předat. Už je to asi můj poslední klub.

* Uvažujete o konci kariéry?
To ne, tak dva tři roky bych ještě chtěl hrát, ale v lize už nikam nepůjdu. Tady se trénuje míň a já jsem měl pětkrát operované koleno, takže mi ty čtyři tréninky týdně vyhovují. Kdežto v profifotbale se kolikrát trénuje dvoufázově a to je velký rozdíl.

* Když se ohlédnete za vaší kariérou, mrzí vás zpětně něco? Nebo jste naplnil své představy?
V Česku jsem toho dokázal dost, ale určitě to šlo i dál. Když jsem byl ve Spartě, tak jsem měl nabídku jít ven, ale Sparta bohužel řekla, že mě neuvolní, a za týden jsem si utrhl koleno. Člověk se mohl dostat i do ciziny, ale tak už to v životě chodí, všechno se nepodaří. Cizina mi nevyšla, ale nestěžuju si.


Zdroj: Mladá fronta DNES, 21. ledna 2010

Arnošt Pazdera - z AFK do Sparty a reprezentace!

Lehkonohé pravé křídlo začalo hrát fotbal v Chrudimi. Z místního AFK tento nadějný fotbalista po absolvování gymnazia odešel přímo do Sparty Praha, kde hrál až do svých 35 let. Vynikal technikou a překvapujícími fotbalovými nápady. Dokázal hrát s úspěchem i na spojce. Byl skromný a houževnatý, jako špičkový fotbalista vystudoval vysokou školu. S výjimkou roku 1953, kdy musel po VŠ na umístěnku vypomáhat do Teplic severním Čechám a mimo vojny v Tankistovi Praha, byl vždy klubista. Celkem má na svém kontě úctyhodných 294 ligových zápasů. Neméně zajímavé je, že sehrál celkem 25 derby proti Slavii a dal v nich 5 branek. Při čtyřech těchto prestižních duelech hrál v útoku vedle dalšího Chrudimáka Jaroslava Cejpa.
V letech 1952-58 Arnošt Pazdera devatenáctkrát reprezentoval (dal 3 branky).   Z jeho reprezentační kariéry připomeňme alespoň dva zápasy, v nichž svým uměním přispěl k výhrám nad tehdy neporazitelnými soupeři v jejich fotbalových chrámech. Nejlépe to vyjadřují citace z knihy Železná Sparta: „V květnu 1956 hrálo Československo na Népstadiónu v Budapešti s tehdy téměř neporazitelnými Maďary (doma předtím 13 let neprohráli). Naši nastoupili před sto tisíci diváky takto: Dolejší – Hertl, Hledík, Novák – Pluskal, Masopust – Pazdera, Moravčík, Feureisl, Borovička, Kraus. Hrálo se za stálého deště na hřišti, které se rychle měnilo v bahniště. Favorit od počátku tahal za kratší konec. V 8. minutě Feureisl 0:1, ve 27. minutě Moravčík 0:2, ve 28. minutě Machos 1:2, v 55. minutě Moravčík 1:3, vzápětí Bozsik z penalty 2:3.
Zlatý hřeb zápasu přišel v 75. minutě: Tehdy se zpoceného míče zmocňuje maličký Pazdera a startuje k nejúchvatnějšímu sprintu své fotbalové kariéry. Pádí ze středu hřiště, setřásá a obchází šest maďarských hráčů, míč z nohy nepouští, a teprve, když proti němu vyráží brankař Gellér, čechrá balón a posílá jej obloučkem do sítě – 2:4!
Když končí zápas, končí i déšť. Půl třetího tisíce československých diváků zaplavuje rozvodněný trávník Népstadiónu a na mokrých ramenou odnáší bojovníky v rudých tílkách do šaten. Maďaři tentýž den od nás dostali ještě dvě lekce. V předzápase dorostenci ČSR porazili své maďarské vrstevníky 4:1 a junioři Československa zdolali juniory Maďarska 3:1.
Další nezapomenutelný zápas sehrál Arnošt Pazdera za ČSR téhož roku – 5. srpna – na stadiónu Maracaná v Rio de Janeiro proti Brazílii. Již na trénink bylo zvědavo 20 tisíc diváků. Brazilci do té doby ještě nikdy neprohráli na domácím hřišti s evropským mužstvem a ve svém svatostánku Maracaná jen při finále MS 1950 s Uruguayí. Mělo se hrát v sobotu, ale pro trvalý déšť byl zápas odložen na neděli. Tak se stalo, že 200 000 diváků přišlo na dostihy, kdežto na stadión Maracaná se dostavilo „pouze“ 130 000 lidí. Vroucí kotel explodoval o 15. hodině, kdy obě mužstva vběhla na hřiště. Čechoslováci v červených tílkách a v bílých trenýrkách (ve stejném složení jako v Budapešti), Brazilci (Gilmar – Djalma Santos, Edson, Milton Santos – Formiga, Zózimo – Canário, Zizinho, Leonidas, Didi, Pepe) v tradiční žlutomodré kombinaci. Hřiště je mokré, míč kluzký. V prvním poločase vyráží brankař Dolejší penaltu Djalmy Santose, druhé dějství začíná náporem našich hráčů. Feureisl je dvakrát za sebou sám před brankařem. Obě střely jsou pohotové a vehementní, ale ta první se tře o břevno a druhou Gilmar lapá.
A teď je u míče Pazdera. Ťuká do něj špičkou kopačky, hopká s ním přímo tam, kde se tyčí mohutný Nilton Santos. Bude to klička nebo příhra dozadu? Nikoli: je to centr přes celou šíři hřiště až na Krausovu nohu. Ale ještě dřív, než se stačí brazilští obránci otočit, je už míč znovu na pravé straně a Moravčíkova hlava je rychlejší než Gilmarovy paže. Vedeme 1:0, čas běží, spád hry vrcholí, utkání konečně končí.
Předseda brazilského fotbalové svazu – Pacheco – po utkání pravil: „Porážka nás mrzí, ale neskličuje. Cítíme se vítězi v tom, že jsme přivezli do Jižní Ameriky skvělé Čechoslováky, kteří určitě patří mezi světovou extratřídu.“
Při jubilejním 20. setkání bývalých hráčů AFK a Transporty v říjnu 1998 ing. Pazdera nemohl chybět a tehdy nám řekl: „Fotbalově jsem vyrůstal v Chrudimi, i když zprvu na SK, ale s kamarády Panadou – Podehradským a Tušicem jsme brzy přešli do AFK. Rád na své zdejší začátky vzpomínám. A dnes jste mi připomněli, že v Chrudimi jsem hrál i ve svém fotbalovém důchodu, kdy jsem už jezdil jen po českém venkově s bývalými internacionály. Tehdy jsem byl pozván do Chrudimě, abych si zahrál za místní tým přátelský zápas proti anglickému Fulhamu. Já už si to nepamatuji, údajně jsem nahrál na dvě branky a rád na to prý vzpomíná pan Javůrek, co je tehdy střílel.
Když mám srovnávat podmínky za své hráčské éry a dnes, mám smíšené pocity. Já například jezdil za prací po celé republice a na zápas Sparty jsem cestoval vlakem ze soboty na neděli třeba ze Slovenska hned po zápase zase vlakem zpět. O tom se dnešním profesionálům, kteří se topí v penězích, ani nezdá. Když s nimi člověk mluví o fotbale, tak si pomalu myslí, že my jsme kopali za Karla IV. A auty jsme házeli vidlemi. Proto mně přišlo líto, když jsem přišel na Spartu, kde jsem odkopal 15 let, a chtěli, abych zaplatil lístek na tribunu. Ale ničeho nelituji, za nás holt byla jiná doba. Člověk má ovšem dobrý pocit, že něco dokázal, když ho např. vyhodnotili jako nejlepšího hráče památného zápasu na Népstadiónu v roce 1956. Tenkrát mě hlídal nějaký Teleki, ale ani on, ani dalších pět Maďarů tehdy nezabránilo mému gólovému slalomu, kterým jsem pečeti skóre na 2:4 pro ČSR. Spíše mě mrzí, že náš fotbal i naše hospodářství po válce něco znamenaly, ale po čtyřiceti letech marasmu jsme se třeba museli doprošovat o členství v Evropské unii.
Ale to příliš odbočuji. Při této příležitosti chci poděkovat svému mateřskému oddílu, že stále pořádá krásná, pravidelná setkání svých bývalých hráčů, a přeji AFK všechno nejlepší, hlavně to, aby zde pořád vládnul takový kamarádský duch a výborná parta, jakou jsme měli za mé chrudimské hráčské éry!“

Zdroj: Železná Sparta, Almanach ke 100. výročí založení AFK Chrudim

Pavel Jirousek - trenér A týmu

Pavel Jirousek - trenér A týmu

1. Jak jste spokojen s letní přípravou?

Přípravu jsme začali 6. července. Hráči měli pouhých 15 dní volna po uplynulé sezóně, což není mnoho. Vzhledem k množství nových hráčů, ale nebylo zbytí. Chtěli jsme všem dát dostatek prostoru se ukázat. Sehráli jsme 9 přípravných utkání ve 33 dnech a k tomu trénovali, převážně v nedalekých Tuněchodech. Bohužel nás potkalo několik absencích tradičních opor. Martin Holub si první týden poranil koleno, nyní už je po operaci a rehabilituje. Tomáš Vácha je pracovně v zahraničí a připojí se k mužstvu až v září. Více jak polovinu přípravy zameškal Ondra Hauf. Díky těmto výpadkům se otevřela větší možnost se prosadit do základní sestavy ostatním. Někteří se o to poprali více a dostanou u mě větší časový prostor na hřišti. Až výkony a výsledky v soutěži ukážou, jak jsme se připravili, ale není to jen o letní přípravě, musíme poctivě pracovat i v sezóně.

2. Z dorostu přišlo několik hráčů, mají někteří šanci na základní sestavu?

Přišlo sedm talentovaných dorostenců. S tréninkovou morálkou, až na Jirku Tichého, který nemá dobrou docházku, jsem poměrně spokojen. Hráči přišli dobře připraveni. Teď musí ukázat, kdo z nich se nejlépe a nejrychleji adaptuje na dospělý fotbal a bude výkonnostně růst. Nepatrný náskok zatím mají David Vodrážka a Michal Radouš, kteří se dostali do základní sestavy v 1. kole soutěže. Vše se může otočit, kolísavá forma u mladých hráčů je běžný jev.

3. V kádru se Vám podařilo udržet talentovaného Jakuba Vágnera. Jakou roli by měl plnit v nové sezóně a co od něho očekáváte?

Jakub je talentovaný kluk. Má rychlostní předpoklady, které musí dokazovat na hřišti. Musí se nutit do akcí jeden na jednoho a využít svých předností. Pro mě je to hráč na kraj zálohy a až potom do útoku. V našem pojetí hry a stylu, který chceme praktikovat, bude platný jako krajní záložník. Několikrát jsem mu vysvětlil proč, vzhledem k tomu, že je to chytrý kluk, tak už tomu přišel na chuť. Až začne proměňovat šance, jeho hvězda začne stoupat. Na můj vkus je se sebou občas příliš spokojený, měl by na sobě víc pracovat. Já ho nenechám vydechnout, byla by to škoda. Máme spolu dobrý vztah, doufám, že ho nepokazí lajdáctvím.

4. Jste spokojen se složením kádru nebo byste si přál tým ještě posílit?

Kádr je nyní uzavřený. Je poměrně široký i kvalitní. Pokud nebude mnoho výpadků, tak bychom měli být schopni obstát jak v divizi, tak i výrazně zvednout úroveň hry a výsledků rezervy v 1. B třídě.

5. S jakým umístěním byste byl po 30. kole spokojený?

Určitě bychom se chtěli přiblížit výkonům a výsledkům z uplynulé divizní sezóny, protože tu považuji za velmi úspěšnou. Zároveň budeme chtít, aby rezerva hrála o přední příčky ve své soutěži.

6. Působil jste v prvoligových týmech, na které období Vaší aktivní kariéry nejraději vzpomínáte a jakého úspěchu si nejvíce vážíte?

Rád vzpomínám na období v Chebu, kde jsme jako provinční klub 15 kol v řadě neprohráli a skončili na 4. místě. Dále pak na dvě třetí místa s Jabloncem a vítězství v Poháru ČMFS v prodloužení s Drnovicemi na Strahově. Díky tomu jsme měli možnost si zahrát pohár UEFA a PVP. Tam jsem bohužel neproměnil penaltu a stálo nás to postup do dalšího kola, ale tak už to ve sportu chodí. Blízko velkého úspěchu jsem byl s reprezentační „21“, kde jsem ve čtvrtfinále ME narazili na Španělsko. Tam jsme prohráli 2-1 s nadějí, že domácí výsledk 1-0 nás posouvá dál. Doma se nám nechal zbytečně v polovině utkání vyloučit Tomáš Řepka a vypadalo to beznadějně. Přesto se nám podařilo dát branku na 1-0. Jenže sedmnáct minut před koncem soupeř vyrovnal a nakonec 2-1 vyhrál. Hvězdy světového formátu, jako byl Raúl, Morientes, De la Peňa nebo Mendieta, později ukázali, že to byl velmi těžký soupeř. Bylo to o to smutnější, že to byl dvojzápas o účast na olympiádě v Atlantě. Byli jsme blízko, o to déle mě to mrzelo, ale byla to zkušenost k nezaplacení.

7. Na kterého trenéra a spoluhráče nejraději vzpomínáte?

Měl jsem možnost hrát pod spoustou dobrých a úspěšných trenérů. Kotrba, Boka, Jarabinský, Radolský, Hřebík,…nebudu jmenovat všechny. Nejvíce mě ovlivnil asi ten první, který mě vedl ve více týmech. Naučil mě komunikovat na hřišti, chtěl z nás vychovat osobnosti, nedal nám nic zadarmo. Hráčů byl celá řada, s většinou se stýkám dodnes a jelikož někteří jsou trenéry, tak máme o čem diskutovat. Nečas, Weber, Bielik, Kouba, Horváth, Šebesta, Požár, Nešický, Barteska, Holub…geniální fotbalista byl Jarda Navrátil. Nejblíže jsme si s Radimem Holubem, bydlíme blízko sebe a léta jsme obývali společné pokoje při zápasech a soustředěních.

8. Vidíte v současném kádru AFK hráče, který by si mohl jednou zahrát, stejně jako Vy, první ligu?

Těžká otázka. Cesta do ligy vede přes tvrdou a poctivou práci a člověk musí mít i kus štěstí, aby na sebe něčím upozornil, když zrovna nevyrůstá v nějakém větším klubu. Nemožné to určitě není, ale hráči by si museli přidávat po trénincích a zdokonalovat se i sami, protože tolik tréninkových hodin, co máme my, na ligu jistě nestačí. Bohužel mě někdy přijde, že se hráči za to stydí, a to je špatně.

9. Jaké máte, co se fotbalu týče, plány do budoucna?

Sport a fotbal mě provázejí celý život, mám to rád, takže to budu dělat dál. Trenéřina je nejisté řemeslo. Po skončení aktivní kariéry jsem se chtěl finančně od fotbalu oprostit, to se mi podařilo, a proto to můžu brát jako koníčka. Člověk toho má kolikrát plné zuby, ale pak se něco povede a zase přijde elán do další práce. Tak už to mi fotbaloví „blázni“ máme.